PŘEKLAD DENÍKŮ Kris & Lisanne
Přeložila jsem deníky dívek, protože si myslím, že poměrně dobře ilustrují jejich rozpoložení v době návštěvy Panamy.
Samozřejmě považuji deníky za věc ryze osobní, nicméně informace v nich nejsou natolik důvěrné, aby nemohly být zveřejněny. Naopak velmi dobře zaznamenaly přechod z dovolenkového Bocas del Toro do reality Boquete (zápisy od 29. března 2014).
Deník LISANNE
15., 16. a 17. března 2014 (so, ne a po)
"Waaaaah, to ale trvalo dlouho! To byla cesta. Naštěstí jsem na to skoro zapomněla hned jak jsme dorazily do krásného a příjemného Bocas del Toro. Nechtěla bych, aby mě našli mrtvou v San José, a ta šance je tam poměrně vysoká. Ale v Bocas bych mohla žít až do konce života.
Možná, až půjdu do důchodu? Sedím na sluníčku, což tady ale mimochodem nemůžu moc dlouho vydržet (horko!) a pořádně se rozhlížím kolem sebe a prohlížím si svoje nové bydlení pro další dva týdny. To horko je tady mimochodem něco opravdu mimořádného, i ve stínu mám pocit, že se usmažím zaživa. Ale navdory tomu, je to sluníčko docela příjemné. Jak dokáže člověka udělat šťastným.
Koťata, opuštěné kočky, ano, takoví jsou tu stálými zákazníky. Vlezou úplně všude! Stejně jako malé ještěrky, které jsou i ve sprše. Ale pokud se jim podaří udržet pavouky na uzdě, mohli by se stát mými nejlepšími přáteli."
Deník KRIS
16. března 2014 (neděle)
"Konečně je to tady. Jsme v Costa Rica. to byla ale cesta! 12/10 let do Houstonu, tam jsme čekaly 4 hodiny a pak další čtyři hodiny trval let do San José, Costa Rica. Dorazily jsme na hostel v 10 hodin dopoledne, ale kvůli časovému posunu mi to přišlo jako 4 hodiny ráno. Byly jsme strašně unavené, protože jsme vstávaly ve 4 hodiny, abychom dojely na letiště Schiphol včas, takže už jsme vzhůru déle jak 24 hodin! Vyzvedl nás malý milý pán spolu se svou manželkou. Ten samý pán nás vyzvedne za chvíli znovu a poveze nás na autobus. Teď je kolem 7 hodiny ráno. Slunce vychází už v půl páté. Teď tohle píšu na zahradě hostelu. Je tu roztomilá malá zahrada s mnoha rostlinami a malá fontánka nebo oltář vytvořený z mozaiky. Nemůžu se dočkat, až pojedeme do Panamy. Myslím, že cesta autobusem bude parádní, doufám, že hned uvidíme něco pěkného. Jsem nadšená, dobrodružství právě začíná!"
Deník KRIS
16. března 2014 (to je pravděpodobně chyba, mělo by být datum 17. března 2014 => pondělí)
(Kresba sluníčka). "Je tu takové horko! Musím si na to nějak zvyknout. Asi 30 stupňů, na sluníčku je příšerné vedro. Momentálně jsem na hostelu. Přijely jsme včera okolo půl sedmé. Cesta autobusem bylo dobrodružství samo o sobě. V samotném autobuse už to ale šlo dobře. Ale nejdřív jsme musely projet přes San José taxíkem, nicméně jsme neměly žádnou hotovost. Když jsme se dostaly ze Sixaola, zůstaly jsme tam stát pouze s dvěma místními. Musely jsme vymyslet, jak se dostaneme ke hranicím. Řidič autobusu mluvil pouze španělsky. Pak nás všechny poslali jedním směrem a mezi místními jsme s batohy dost vyčnívaly. Dorazily jsme na hranici, která je tvořena jedním starým mostem. Přecházet hranici tímto způsobem bylo docela bizarní. Jak jsme došly na druhou stranu, došly jsme do budovy, kde jsme musely zaplatit za nalepovací štítek do pasu (myslím, že to byl švindl). Když jsme stály na skutečném imigračním (checkpoint), přišel k nám chlap a ptal se nás, jestli chceme jet do Bocas. Byly jsme trochu podezřívavé, protože jsme nevěděly, jestli mu můžeme věřit. Všichni lidé strašně pospíchali, protože si mysleli, že není šance se dostat na poslední loď. Z tohoto důvodu jsme se rozhodly skočit do auta a doufat, že to dobře dopadne. Po pekelné jízdě, kdy řidič jel tak rychle, že jsem se bála dívat z okýnka, jsme zastavili u nástupního místa pro loď do Bocas. Cesta trvala ještě půl hodiny a konečně jsme dorazily na místo. Po dvou dnech na cestě jsem nemohla uvěřit, že už jsme konečně tady. Včera jsme ani moc nejedly a byla jsem tak unavená, že to na mě dopadlo. Ale teď už sedím na baru ve španělské škole, hraje tu příjemná španělská hudba a mě začíná docházet, že už jsme konečně opravdu tady a můžeme si začít užívat dovolenou. Naše první hodina španělštiny začne za 15 minut. Jsem na to zvědavá, je to tu nádherné (kresba 3 sluncí a plachetnice).
Deník LISANNE
18. března 2014 (úterý)
"Red Frog Beach, jedním slovem Ú-ŽA-SNÝ!! Taky jsme viděli delfína, totální paráda. Pili jsme z kokosu, ano, z pravého kokosu! A spálila jsem se, pracuji na opálení, co bych mohla chtít víc?!"
Deník LISANNE
19. března 2014 (středa)
"Hodiny španělštiny jsou docela složité. Teď už jsem si ale všimla, že se zlepšuju a rozumím víc a víc, když třeba poslouchám nějakou cizí konverzaci a to je skvělý pocit. Zbytek dne odpočíváme v okolí hostelu. Příjemné odpolední zdřímnutí v houpací síti, hrajeme karty, k tomu nějaké jídlo a malé občerstvení. Po poledni (medio tarde!) jsme vypili pár koktejlů v Casa Verde. Příjemný čas strávený s Kris, měli jsme milý rohovor a přitom jsme se, samozřejmě trochu přiopily. Ať žije dovolená. La puda vida (tj. Sladký život!). Večer jsme měli kurz vaření, na menu byly tortily a gazpacho. Naštěstí žijeme v karibském stylu, který je tak jiný od toho holandského (stylu života). Když kurz vaření začíná v 7 hodin večer, znamená to, že v půl osmé ještě nejsou nakoupené suroviny, haha. A také to znamená, že jídlo je na stole v 10 hodin večer. To je velmi náročný test pro mou trpělivost a koncentraci. Myslím, že jsem neprošla! Ale jídlo bylo výborné. Po večeři jsme šli rychle pod sprchu, protože středa večer patří Aqua Lounge! Diskotéka v karibském stylu. Obrovská venkovní aréna s bazénem a výhledem na oceán. Paráda! Užily jsme si tanec a drinky s klukama. Ano, Bas a Edwin. Holadští přátelé z našeho hostelu a nezapomeň na Marta! Později se k nám přidal Ethan, černoch z Austrálie. Kolem 3 hodiny ráno, už jsme se chtěli vrátit do postele, ale tropický déšť nás donutil to ještě asi 3x odložit. Nakonec jsme konečně šli. Ani nitka na nás nebyla suchá! Ale byl to super zážitek, tancovat v dešti při 30 stupních. Mimochodem, musíte použít vodní taxi, abyste se na tato místa dostali, což je hustý. Za jeden dolar se dostanete na druhou stranu, na malou pláž a Aqua Lounge. Další ostrovy můžete navštívit za 5 dolarů. Dva už jsme viděli, zbývá jich ještě tolik! Hasta manana! (uvidíme se zítra!). Haha jablko!" (?)
Deník KRIS
20. března 2014 (čtvrtek)
(kresba mráčku s deštěm). "Jsme v Panamě a prší. A ne jenom tak trochu, leje jako z konve. Už včera jsme šly dřív domů kvůli silnému dešti. Pak jsme poprvé navštívily Aqua Lounge, naproti přes ulici je ještě jeden větší klub. Naštěstí máme dnes španělstinu až odpoledne. Doufejme, že sluníčko se aspoň trochu ukáže. Předevčírem jsme byly na Red Frog Beach. Je tam opravdu nádherně. Dovezl nás tam člun a pak jsme musely jít kousek pěšky a bylo to tam opravdu krásné. Člun projížděl přes alej mangrovníků a pak zatočil do části, kde byl les s obrovskými rostlinami a nádhernými květinami. Pláž samotná byla taky nádherná, průzračně čistá voda a jenom pár lidí. Byl s námi Davis a ten umí být opravdu jako nějaký trosečník. Na pláži jsme pily z kokosových ořechů, to bylo výborné. Dnes si plánujeme další výlet na sobotu, už se na to těším!"
Deník LISANNE
20. března 2014 (čtvrtek)
"Mám tak nateklé kotníky, vypadají jako nohy nosorožce, to musí být z toho vedra. S klukama jsme měli FAN-TA-STI-CKÉ jídlo v malé karibské restauraci. Nikdy jsem nejedla lepší těstoviny s rajčaty. Pak jsme si dali ještě Snickers dort a dvoulitrový džbán Sangrie. Jo, to byla naprostá paráda. Teď si držím palce kvůli zítřejšímu počasí, protože dneska to stálo za prd. Hasta maňana! Heslo pro dnešní den: byla to PARÁDA, hihi."
Deník LISANNE
21. března 2014 (pátek)
"Dnes ráno jsem měla hodinu španělštiny, pro Ethana, Davise a Base byla poslední. Začalo pršet v 8 hodin ráno a když to ještě ani nestačilo uschnout, ve 13 hodin začalo znovu. Protože bylo počasí tak špatné, nemohli jsme si ani nic naplánovat. Vzali jsme balíček karet a zapluli do Casa Verde! Nejdřív s Martem, a později se přidali i Edwin a Bas. Nakonec se vyjasnilo a odpoledne rychle uteklo u pár piv a her. Paráda! V 18 hodin BBQ s celou skupinou na malém ostrůvku! Hráli jsme volleyball a byla jsem totálně poštípaná od komárů. Naštěstí tam bylo dost piva a hodně legrace. Později večer jsme vyrazili do La Iguana. Párkrát jsme si zatančili, dali pár piv a najednou byly 4 ráno. Čas jít do postele. Zítra máme na programu Deep sea tour!"
Deník LISANNE
22. března 2014 (sobota)
"Buenas dias! Dnes žádná hodina španělštiny! Musím tajně přiznat, že je to docela příjemné, užili jsme si krásný víkend! Vstáváme s čistou modrou oblohou a i slunce je jak má být, paráda, paráda! V 9:30 už jsme na cestě na Zapatillu. Jedeme na lodi přes moře a vidíme delfíny a lenochody. Měli jsme štěstí. Hustý! Pak jsme proplouvali přes mangrovníky. To mě donutilo si konečně uvědomit, že jsme daleko od Nizozemska, až ve Střední Americe. Po proplutí mezi mangrovníky loď nabrala rychlost 300km/h přes otevřený oceán na Zapatillu. Nemůžu uvěřit svým očím, je to jeden velký ráj. Přesně, jak si to člověk představuje ve svých snech, Ostrov Bounty Bounty Bounty. Deep sea boarding - držíte se boardu zavěšeného z lodi a zatímco ta jede, vynořujete se a ponořujete jako mořská panna. Opravdu skvělý zážitek. Pak jsme měli ´´ free time´ (ano, je to stejně anglicky, španělsky, holandsky - někdy jsou všechny ty jazyky matoucí). Krásná procházka po snovém ostrově Bounty (a po skvěle připraveném jídle). Taky jsem trochu šnorchovala a plavala. Viděla jsem tolik nádherných ryb! Teď odpočívám v houpací síti a brzy budeme mít jídlo! Dnešek byl opravdu neuvěřitelný!!!"
Deník LISANNE
23. března 2014 (neděle)
"Nedělní ráno, žádné anglické buchty v Mathildehof, ale melounové smootchie a omeleta v La Buquita v Bocas del Toro. To je úplně jiná písnička! Učila jsem se španělštinu a pak si dala odpoleního šlofíka. Večer jsme si všichni spolu dali večeři a do postelí jsme se dostali včas, pravá neděle! Dvě hodiny na pláži!"
Deník LISANNE
24. března 2014 (pondělí)
"Pondělní ráno, v 7 hodin vypínám budíka, jsem snad v Nizozemsku? Neeee! Přišli jsme na Carlosovu hodinu španělštiny. Milý chlap, skvělý učitel! Kris pořád není dobře, ale přesto jsme jely na Starfish Beach. Fakt hustý! Spoustu hvězdic a super čistá voda. Další kousek ráje! Večer výborné jídlo v naší oblíbené restauraci v Bocas, dva chody a tomu malý džbánek sangrie. Dovolená!"
Deník KRIS
25. března, 2014 (úterý)
"Je úterý kolem 10 hodiny dopoledne a měla bych jít na hodinu španělštiny, ale není mi dobře. Po třech dnech žaludku na vodě - gippy tummy - šlo dnes konečně všechno ven. Dnes ráno jsem měla příšerný průjem, který pořád přetrvává. Dost mě to štve, protože se i bojím někam jít, takže trávím celý den v naší malé místnosti. Je to naprd, ale aspoň mám čas napsat si všechno, co se odehrálo v předchozích dnech.
V pátek jsme měli ve škole BBQ. Byla to sranda a pak jsme šli do ještě znovu do Iguany a užili si super večer s Basem, Edvinem, Davisem a Chadem.
V sobotu jsme si udělali velmi příjemný výlet. Jeli jsme na malé lodi a nejdřív jsme hledali delfíny. Pak jsme jednoho uviděli chvíli ho pronásledovali, ale po chvilce tam bylo víc a víc lodí, takže zase uplaval. Pak jsme vpluli do aleje magrovníků, kde jsme viděli lenochody v korunách stromů. Nakonec jsme viděli aspoň tři a jeden z nich vylezl až úplně nahoru na strom a nakonec se tam zavěsil jako houpací síť. To bylo super, jsem opravdu ráda, že jsem měla možnost si tyhle zvířata prohlédnout zblízka. Pak jsme pluli další půl hodinu na malý ostrůvek, který vypadal, že je uprostřed oceánu. Po příjezdu jsme šli na deep boarding. To znamená, že se držíte malého plastového prkénka a jste tažení lodí pod vodou. Máte brýle, takže můžete vidět všechno, co je ve vodě kolem Vás. Viděli jsme nádherný korál, také takové ty rostliny s dlouhými tenkými šlahouny a spoustu různých ryb. Myslela jsem, že budu vyděšená, protože nemám ryby ráda, ale bylo fajn všechno vidět. Voda je tu úplně průzračná. Pak jsme měli příjemný oběd, těstoviny a už byl čas odjet. Prošli jsme se skrz ostrov na druhou stranu a bylo to tam neuvěřitelně krásné. Opravdu pohádkový ostrov. Pak jsme se vrátili zpátky k pobřeží. Super. Ostrov se jmenuje Zapatilla. Na cestě zpátky jsme se zastavili v mělké vodě a pozorovali hvězdice. Výlet se opravdu povedl.
Včera, v pondělí jsme šli na Starfish Beach. Bylo neuvěřitelné horko a v narvané dodávce jsme jeli na druhou stranu našeho ostrova. Po cestě vysazovali lidi na všelijakých místech a já jsem si říkala, kde tihle lidé vlastně bydlí? Víceméně asi v džungli. Na místo jsme si museli vzít malou loď a když jsme dojeli, neviděli jsme jedinou hvězdici, tak jsme si říkali, no, to je fakt skvělý. Ale když jsme vlezli do vody, najednou jsme jich viděli spousty a když jsme si půjčili šnorchl, viděli jsme jich ještě víc a navíc i krásné ryby. Tak taková tu zažíváme dobrodružství. Už by to připadá, že jsme tu sto let, ale je to jenom 1,5 týdne. Ještě toho máme hodně před sebou. Hasta luego."
Deník LISANNE
25. března 2014 (úterý)
"Kris se necítí vůbec dobře a rozhodla se zůstat celý den v posteli. Řekla jsem si, že si tím nenechám zkazit den. Jdu na španělštinu! Šlo to docela dobře. Po hodině jsem si chvíli odpočinula a pak dala vyprat prádlo. Není úplně rozumné procházet se tu po ulicích sama, ale stejně jsem to udělala! Koupila jsem nějaké pohlednice a navštívila pár obchodů. Čas jenom pro Lisanne. Odpoledne jsem nám vyzvedla nějaké smootchie a večer jsem byla s klukama v Casa Verde. Paráda!"
Deník LISANNE
26., 27. a 28. března 2014 (v deníku je tento zápis až po 29. březnu 2014)
"Teď vidím, že jsem pár dní přeskočila, ale samozřejmě ti řeknu, co se v těch třech dnech stalo.
Ve středu 26. března jsme měli španělštinu odpoledne. To byla docela škoda, protože byl krásný den, ale jsme v Bocas hlavně kvůli hodinám španělštiny. Okolo páté hodiny jsme skončili a šli se podívat kousek do města na nějaké hezké krámky a stánky. Prošli jsme okolo Wine Bar, a tak jsme se rozhodli, že se tam najíme. Dali jsme si dohromady tři malé předkrmy a k tomu skleničku vína.
Středa večer ale znamená jen jednu věc: Aqua Lounge! Hezky se obléknout a vyrážíme! Bas se nám ztratil hned ze začátku, tak jsme strávili večer jenom ve třech. Toho večera jsem potkala i šéfkuchaře z naší oblíbené restaurace, perfektní! Kolem půl čtvrté nás vyhodili, tak jsme šli do postele.
V posteli ve čtyři a v sedm už zvonil budík na lekci španělštiny oops oops oops… Budík zvoní… a já zrovna usnula! Úplně groggy jsme vylezli z postelí. Dnes máme předposlední lekci. Odpoledne jsme se rozhodly prodloužit si dovolenou. Šup na Red Frog Beach. Ano!! Opět nádherná a strašně málo lidí. Odpoledne uteklo jako voda. Večer jsme se přidaly ke klukům. Šli jsme do restaurace, kde dělali ohňostroj. Měla jsem výbornou rybu! Samozřejmě jsme si dali pár karetních partiček v Casa Verde. Je jedno, jak jsme unavení a hotoví, je to naše předposlední noc tady, musíme jít tančit do La Iquana. Zase do půl čtvrté, oops!
Pátek ráno, 7 hodin, zvoní budík. Jsem hotová! Ale dnešek je poslední den v Bocas, takže se musím snažit. Španělština mě baví! Učili jsme se zvířata, překládali písničku a učili se hry, které budeme moci hrát s dětmi ve škole. Loučíme se s Carlosem. On je tak super chlap. Odpoledne skypuju s mamkou a ta´ť kou a potom si užijeme příjemný čas na malé pláži. Ohromně nádherná "malá" pláž. Oh yeah! Poslední noc vypadl proud. V celém Bocas! Najednou se všichni objevili se svíčkami a nouzovými světly, to bylo něco mimořádného. Naštěstí to spravili už v 8 večer! Mohli jsme pokračovat v našem posledním večeru. Samozřejmě jsme si i s klukama dali tříchodové menu v naší oblíbené restauraci! Pak jsme si dali ještě drink a zahráli si pár partiček. Bylo to perfektní zakončení našich dvou týdnů v Bocas.
V sobotu ráno okolo 10. hodiny už jsme připravené odjet do naší nové destinace: Boquete! Jsem naprosto připravená odjet, ale zároveň je škoda opouštět Bocas. Zamluvily jsme si shuttle bus do Boquete. Všechno šlo dobře a po 4 hodinách už jsme byly ve škole v Boquete. A za dalších 45 minut na to už sedíme na gauči u naší hostitelské rodiny. Wow!!"
Deník LISANNE
29. března 2014 (sobota)
"Sedím tu, mám slzy v očích a stékají mi po tvářích. Výhled na hory, je nádherný, dům je prostorný a rodina je přátelská. Navíc jsem tu s Kris, kterou dobře znám. Ale stejně chci domů. Dva týdny úplně bez problémů a najednou jsem se totálně sesypala. Rozdíl mezi dvěma týdny dokonalé dovolené a vstupem do skutečného života panamské rodiny je na mě moc. Nerozumím sama sobě a tohle je skutečný život a už ne dovolená. Byla jsem dost naivní, když jsem si myslela, že na to mám. Protože tohle je přesně ten typ situace, kterou nezvládám. Ani teď, když už je mi 22 a žiju sama. Jsem úplně mimo. Chci mámu a tátu, aby mě pevně objali a řekli mi, že všechno bude dobré. Ale nemůžu jim říct, jak mi teď je, nechci, aby si dělali starosti. Protože už je mi 22 a myslím, že to budu muset vyřešit sama. Ale stejně si teď připadám jako dvouleté dítě, které řve, i když má mámu dva metry od sebe. Nechtěla jsem to, ale stejně to přišlo. Myslela jsem si, že to dám, můj poslední test předtím, než budu opravdu šťastná sama se sebou. Ale zatím jsem úplně selhala. Sakra."
Deník KRIS
30. března 2014 (neděle)
"Wow. Kolik se toho změnilo od té doby, co jsem naposledy něco napsala. Nyní jsme u hostitelské rodiny. Poslední dny v Bocas jsme si hlavně užívaly pláž, dobré jídlo a večírky. Moc jsme toho nenaspaly, máme co dohánět. Čas strávený v Bocas byl skutečně úžasný a užily jsme si tam pořádnou dovolenou. Takže to bylo skutečné rozloučení, protože už se tam pravděpodobně nevrátíme. Nikdy jsem neviděla místo s tak krásným pobřežím a palmami. Opravdu super.
Včera jsme dorazily do Boquete. Cesta šla vlastně velmi dobře. Minibus měl dokonce klimatizaci. A najít školu se nám taky podařilo hned. Musely jsme vystoupit dříve, než ostatní lidé v minibusu, což bylo trochu divné, protože jsme vystoupily opravdu uprostřed ničeho. Ve škole zavolali rodině, u které teď budeme. Byl to nápor na nervy, protože musíš doufat, že si sednete. Naštěstí to šlo dobře. Za jednu noc jsme si musely zvyknout na nové prostředí. Najednou jsi v rodině, které nejsi (zatím) součástí. Nevíš nic o jejích zvycích a nevíš, jak se máš chovat. Navíc ještě se s nima horko těžko domluvíš, takže jim nemůžeš říct, jak ti je. Včera jsme byly příšerně unavené, takže když jsme se v noci dobře vyspaly, ráno už se to nezdálo tak náročné. Jednou už jsme tu a jsem si jistá, že to bude v pohodě. Rodina je strašně milá. Matka se jmenuje Myriam. Nejstarší dcera je Yaileth. Myriam má ještě dvě další děti, Astrid a Amileas. Yaileth má taky dvě děti, Josué a Soannye. Nejmladšímu je jeden rok a tomu druhému skoro 3. Jsou také velice milí a zvyklí na hosty, co nemluví španělsky. Nejstarší dcera mluví anglicky. Ale pro naše učení se španělštiny bude nejlepší, když budeme angličtinu používat co nejméně. Taky jsme byly dneska v Boquete. Je to velmi pěkná a roztomilá vesnička. Zítra začínáme v Auře. Jsem zvědavá, jak to dopadne."
Deník LISANNE
30. března 2014 (neděle)
"Okay, slzy jsou pryč, ale stejně je to pořád divné. Pořád si v té rodině připadám jako vetřelec. K snídani jsme ale měly výborný francouzský toast! Prohlídka Boquete odpoledne byla moc příjemná. V porovnání s Bocas je to úplně jiný svět! Je tu hodně větrno a všude kolem jsou hory. Velkolepé! Taky se tu dostaneš skoro všude za 60 centů. Odpoledne jsme se také zastavily ve škole, abychom si domluvily nějaké exkurze, to bude fajn. Mimochodem, jíme tu hlavně rýži. Zítra začínáme v Auře. Vzrušující!
Deník KRIS
1. dubna 2014 (nicméně je popisován den 31. března 2014…)
"Dnes byl ale divný den. Šly jsme se poprvé představit. Byly jsme dost napjaté a měly nervy na pochodu. Když jsme dorazily, abychom se představily, očekávaly jsme, že ta žena bude přesně vědět, kdo jsme, protože nás přece jen měli čekat po tom všem (zařizování). Ale to nestalo. Řekla, že o ničem nic neví a že to teď není vůbec možné (začít s dobrovolnickou prací) a že se máme přijít zeptat příští týden. Nebylo to vůbec příjemné a milé, spíš až nepřátelské. Takže jsme odcházely hodně zklamané. Vůbec nás nepřijali a necítíme se být ani trochu vítané, což jsme nečekaly. Vůbec nerozumíme tomu, co se vlastně děje. Pak jsme se vrátily do jazykové školy, abychom jim popsaly situaci a dostaly nějaké odpovědi. Ukázalo se, že pro nás žádné místo/práci nemají, protože projekt začne až příští týden, takže musíme počkat. Škole to přišlo také velice divné, protože se všechno plánovalo měsíce dopředu. Načež jsme musely čekat celý den na Marjolein, jestli by se náhodou přece jenom pro nás něco nenašlo na tento týden. Ale akorát jsme se od ní dozvěděly, že ještě neměla možnost mluvit s koordinátorem dobrovolníků, takže si není jistá, ale že si myslí, že bychom mohly začít tady (Casa Esperanza). Taky řekla, že je to hezký projekt a když jsme si o tom něco přečetly, tak nás to nadchlo. Zítra se pokusí spojit s tou ženou a protože se nám to tu opravdu líbí (projekt pro Casa Esperanza), tak bychom tu mohly zůstat. Jelikož ani jedna už fakt nechceme do Aury. Necítily jsme se tam vůbec vítané a hodně nás zklamali. Doufejme, že nás ten jiný projekt bude opravdu bavit. Dobrá, tak se tedy povezeme s panamským proudem."
Deník LISANNE
31. března 2014 (pondělí)
"Ajajaj! Ajajaj! Náš první den byl katastrofa! Jak jsme dorazily na dohodnutý čas do Aury, vůbec o ničem nevěděli a byli dost nepříjemní. Jediné, co jsme slyšely bylo: "no proxima semana" - až příští týden. COŽE?! Vrátily jsme se do školy (Spanish by the River) opravdu dost rozčílené. Škola má pro nás práci až příští týden. Ale to je pěkně na prd. Možná bychom mohly začít zítra v Casa Experanza. Držme si palce! Abychom se trochu zbavily toho zklamání, šly jsme k Sigrid na masáž celého těla. To byl požitek! A zítra je taky den, hasta la maňana!"
Deník LISANNE
1.dubna 2014 (úterý)
Lisanne si v deníku nadepsala stránku, která ale zůstala prázdná…